Odsun
Původní němečtí obyvatelé se v kraji mohli objevit už kolem roku 1000, kdy probíhalo velké východoněmecké osidlování. To ale hlavně probíhalo ve třináctém nebo čtrnáctém století. Georgswalde mělo být zmíněno v míšeňském diecézním rejstříku z roku 1346, který je ale k dispozici pouze v pozdějším opisu, který nerozlišuje mezi starším a novějším datem, a proto je toto datum nejisté. Za první potvrzený rok příchodu osídlenců a tedy také založení obce tedy platí 1404. Je ale velmi pravděpodobné, že letopočtu 1346 lze důvěřovat. A obyvatelé města, kteří v dávno minulých dobách dorazily snad od Mohanu, od Bayreuthu a Würzburgu, později se smísili s Hesany a obyvateli Dolního Německa a snad i s Vlámy. Tento krátký historický úvod měl naznačit, že zde původní obyvatelé žili na jednom místě více než šest set let.
Další datum je známé.
Obrat v situaci nastal 9. května 1945. Do země vstoupili Rusové a Poláci. Přišli od Ebersbachu a Neusalzy. Začalo rabování. Místní Georgswalďané zakusili pachuť války. Rabování vzešlo od hostujících dělníků, známých jako gast-arbajtři. Zlé dny pominuly, ženy a dívky se znovu odvážily opustit svoje úkryty. Dokud tu byla armáda, přepadalo se a vykrádalo, neexistovala ochrana majetku a lidí samých. Plakáty a vyhlášky na výlepových plochách nařizovaly odevzdání všech zbraní, uniforem a vojenské výstroje. Lid doufal v příchod Čechů, kteří měli vystřídat odcházející nepřátele. Ti první dorazili kolem 20. května. Češi zprvu nerabovali hrubým způsobem, ani neobtěžovali žádné ženy. Lidé však brzy zjistili, že se dostali z bláta do louže. Bylo ještě hůř. Jako všude v Sudetech, převzal také v Georgswalde moc Národní výbor. V jeho čele seděl bývalý člen finanční stráže Gottwald. Českým vojákům místní přezdívali Swoboda-Truppen, tedy Svobodovy oddíly; bojovníci za svobodu, anebo partyzáni. Byli to špatně vystrojení a ozbrojení lidé. Nikdo si nebyl jistý svým zatčením. V hotelu „Městský soud“ byl k smrti ubit nejeden člověk. Někteří se otrávili. Lidé museli nosit bílé pásky, nesměli se ukazovat na ulici mezi dvacátou hodinou večer a pátou hodinou ranní, nesměli používat vlaky, autobusy, vzdalovat se od domova více než na 6 kilometrů apod. Němci také fasovali zvláštní potravinové lístky na menší množství potravin. Msta a šikana byla dokonalá. Někteří byli převezeni do vězení v Jičíně, někteří do pražské Pankráce a do České Lípy.
V neděli 24. června 1945 se rozšířila zvěst, že se zítra ráno v pět musí odejít. Odsunu bylo prozatím ušetřeno pět skupin obyvatelstva. Výjimka se týkala lékařů, lékárníků, hasičů, zaměstnanců v potravinářství, zemědělců a sklářů apod. Každý, kdo směl zůstat, dostal během noci průkazku. Na místo srazu na náměstí táhli někteří těžké pytle, kufry, většina z nich ale táhla žebřinové vozíky nebo vozíky, které si přes noc v rychosti museli postavit sami. Seděli v nich také bezmocní starci a stařeny – byli mezi nimi i 90-ti letí – nemocní a nemohoucí. Do odsunu museli všichni. Na úpatí Šluknovského kopce stály připravené selské povozy. Měly odvézt neschopné pochodu do Království. Tam se většina povozů obrátila zpět domů. V Království probíhaly osobní prohlídky. Lidem se braly spořitelní knížky, cenné papíry a klíče. Transport pokračoval pěšky směrem k Fukovu. Na německé půdě se prý Němci zase cítili jako svobodní lidé. Byl to ale jenom začátek jejich mnohaměsíční anabáze, během níž zemřely desítky a desítky lidí.
Odsuny obyvatel pokračovaly ještě v letech 1946 a 1947. Některé z nich jsou zdokumentované v literatuře, stejně jako konkrétní osudy některých lidí. Zachovalo se také jedno rýmované vyprávění od ředitele Petrovského s názvem „Musím, musím …… :16. 7 ráno ve 4 hodiny ranní, ozvalo se u dveří skromné zaklepání, dovnitř vstoupilo ze středu Čech zdvořile několik pánů: rychle sbalit a ven z domu, v 7 u „Střelnice“ – a nezapomeň zamknout bránu. ...
Někteří z původních německých obyvatel směli zůstat a hodlali zůstat. Od května 1945 a tedy posledních 80let k nim přicházeli Čechoslováci a další národnosti. Ráz krajiny se tak po 600 letech začal měnit.
čerpáno z: Josef Wagner - Vzpomínky na Georgswalde, 1.díl, 1946/2026